Dokážou děti pochopit rozdíl mezi fantazií a realitou?

Dokážou děti pochopit rozdíl mezi fantazií a realitou? Děti

Malé děti jsou často ponořeny do fantazie, a proto si o nich rodiče, učitelé a dokonce i vědci často myslí, že nejsou schopny rozlišit realitu od nereality. Výzkumy však naznačují, že děti o rozdílech mezi fantazií a realitou přemýšlejí více, než se může dospělým zdát.

Ve skutečnosti děti používají mnoho stejných signálů jako dospělí, aby se rozhodly, zda je něco skutečné, nebo ne. Ačkoli tedy malé děti nedokážou rozlišit fantazii od reality tak úspěšně jako dospělí, s postupujícím vývojem a získáváním dalších znalostí o světě jsou toho stále schopnější.

Jak vývoj dětí ovlivňuje jejich chápání fantazie a reality

Kolem dvou let si děti začínají hrát na předstírání. Věří také na fantazijní bytosti, jako je Santa Claus nebo velikonoční zajíček, a často mají imaginární kamarády. A skutečně, malé děti mají potíže rozlišit fantazii od reality.

Mezi třetím a desátým rokem však děti postupně začínají chápat rozdíl mezi fantazií a realitou stále sofistikovaněji. Například malé děti v předškolním věku mají tendenci věřit, že vše, co vidí v televizi, je skutečné, nicméně v pěti nebo šesti letech už chápou, že pokud něco porušuje fyzikální realitu, například speciální efekty nebo animace v jejich oblíbených televizních programech, není to skutečné.

Mezi pátým a osmým rokem věku klesá zájem dětí o hraní si a stále méně věří fantazijním postavám. Mezi osmým a dvanáctým rokem se pak stále více zaměřují na realismus a snaží se prostřednictvím hraček, her a zábavy porozumět skutečnému světu.

V této fázi se děti stávají kritickými k televizním pořadům, které se nezdají být realistické. Přibližně v téže době se děti přestávají zajímat o hraní si na něco, co předstírají.

Tuto trajektorii lze pozorovat v jedné studii o vnímání fiktivních televizních postav dětmi. Šetření zjistilo, že čtyřletí účastníci věřili, že Velký pták ze Sezamové ulice je skutečný. Pěti- až šestiletí účastníci však věděli, že Big Bird je člověk v kostýmu, protože pochopili, že tato postava porušuje fyzickou realitu.

Na druhou stranu studie také zjistila, že vzhledem k tomu, že fiktivní rodina v hraném televizním pořadu, například Dunphyovi ze seriálu Moderní rodina nebo Bradysovi ze seriálu The Brady Bunch, neporušuje fyzickou realitu – a dokonce se podobá něčemu, co děti znají -, děti ve věku 9 a 10 let stále věřily, že tento druh televizní rodiny je skutečný.

Jaké signály používají děti k rozlišení mezi fantazií a realitou?

Výzkum ukázal, že děti i dospělí mají tendenci používat podobné metody a spoléhat se na podobné signály, aby rozlišili mezi fantazií a realitou. Tyto metody a signály jsou popsány níže.

Vyhodnocování kontextu

Když jsou dospělým předkládány nové informace, posuzujeme jejich pravdivost na základě kontextu, ve kterém je nacházíme.

I když je to v dnešní době, kdy existuje tolik zdrojů informací, že různí lidé hodnotí různé zdroje jako více či méně důvěryhodné, náročnější, měli bychom se obecně shodnout na tom, že pokud se na blogu dočteme o objevu mimozemšťanů, o kterém jsme nikdy neslyšeli, měli bychom být k této informaci skeptičtí.

Naproti tomu, pokud se o zprávě dočteme na webových stránkách NASA, měli bychom být více nakloněni jí věřit.

Studie, které se zúčastnily děti ve věku 3 až 6 let, ukázala, že děti používají kontextová vodítka také tehdy, když jim někdo vypráví o zvířatech, která neznají. Když se dozvěděly, že nová zvířata sbírají draci nebo duchové – což je fantastický kontext -, méně pravděpodobně uvěřily, že zvířata skutečně existují, než když jim bylo řečeno, že je používají lékaři nebo vědci – což je vědecký kontext. Tyto výsledky byly pozorovány u účastníků ve věku od 4 let.

Stávající znalosti

Další věcí, kterou dospělí dělají, když se setkají s novými informacemi, je porovnávat je se znalostmi, které již mají. Pokud to, co víme, novou informaci podporuje, rozhodneme se, že je věrohodná.

Pokud však informace nedává smysl na základě toho, co již o světě víme, odmítneme ji jako nepravdivou.

Výzkumy zahrnující děti ve věku od 5 do 8 let ukázaly, že děti také používají své dosavadní znalosti k posouzení spolehlivosti nových informací5 s tím rozdílem, že děti získaly méně znalostí o světě než dospělí.

Dospělí mají navíc tendenci vyprávět dětem příběhy o kouzelných událostech a fantastických bytostech, jako jsou mluvící vlci, domy z cukroví a muži s nadváhou, kteří sjíždějí komíny a o Vánocích roznášejí dárky. Díky tomu jsou děti ochotnější věřit fantazii.

Jakmile však děti dospějí a získají více znalostí, jsou schopny přesně rozlišit fantazii od skutečnosti.

Hodnocení odbornosti

Velká část informací, kterým jsou dospělí i děti vystaveni, je samozřejmě výsledkem setkání s jinými lidmi. Nevěříme však jen tak někomu. Dospělí mnohem častěji uvěří tomu, že určitý druh jídla pro nás není dobrý, pokud se to dozvíme od známého lékaře na síti LinkedIn, než když se to dozvíme od svého přítele konspiračního teoretika na Facebooku.

Výzkum prokázal, že děti dělají totéž. Když měli dětští účastníci studie rozhodnout, zda nový druh ryby existuje, nebo ne, s větší pravděpodobností uvěřili, že zvíře existuje, pokud to tvrdil ošetřovatel zoologické zahrady, tedy někdo, kdo by byl považován za odborníka, než když to tvrdil kuchař, tedy neodborník.

Jak mohou dospělí pomoci dětem naučit se rozlišovat mezi fantazií a skutečností?

Děti vědí, že dospělí mají větší znalosti než ony, a proto pravděpodobněji uvěří informacím, které jim dospělí sdělí, než informacím, které pocházejí od jiných dětí. Dospělí proto mohou hrát roli při pomoci dětem naučit se chápat rozdíl mezi fantazií a realitou.

Zejména rodiče a opatrovníci mohou poskytnout vedení během vyprávění příběhů nebo při čtení, sledování televize či filmů nebo interakci s online obsahem jednoduše tím, že budou dětem k dispozici, aby odpovídali na jejich otázky, a pomohou minimalizovat nedorozumění ohledně toho, co je skutečné a co ne. Programy mediální gramotnosti, pokud jsou k dispozici, mohou dětem také pomoci naučit se rozlišovat fantazii od reality.

Pokud vaše dítě věří na Santa Clause nebo Velkého ptáka, není podle psycholožky Jacqueline Woolleyové důvod je od toho odrazovat. Děti nezačnou nedůvěřovat dospělým, když se dozvědí, že tyto fantazijní postavy nejsou skutečné.

Kromě toho zapojení do těchto postav dává dětem možnost rozvíjet své schopnosti rozlišovat fantazii od reality. Kromě toho, ať tak či onak, v době, kdy děti dosáhnou raného dospívání, získají dostatek znalostí a vyspějí natolik, že jejich schopnost rozeznávat fantazii od skutečnosti je podobná jako u dospělých.

Ohodnotit tento článek
schoolpsychology.cz

Adblock
detector